Sakrální plastika Piety z kostela Sv. Kateřiny
u Chotěvic, okres Trutnov
( St. Katharinsberg )
Sakrální plastika Piety byla součástí mobiliáře poutního kostela Sv. Kateřiny stojícího na temeni návrší stejného jména, ve výšce 523 metrů nad mořem, nad vsí Chotěvice v podhůří Krkonoš. Objekt byl obnoven v pozdně barokním stylu v letech 1832 až 1836 po devastujícím požáru za letní bouře – způsobeného úderem blesku v noci z 12. na 13. července 1832. Obnovená podoba kostela byla rekonstrukcí původního stavu kamenné stavby z roku 1666, datum založení bylo zjištěno objevem zazděného kamenného ostění s vytesaným letopočtem. V této lokalitě tak kamenný kostel nahradil původní malý dřevěný sakrální objekt z konce XIV. století, zničený v období husitských válek roku 1424 a po roce 1644 za války třicetileté.
Vzhledem k okolnosti, že rekonstrukce kostela a obnova jeho mobiliáře byla umožněna díky finančním darům a příspěvkům komunity věřících a významného donátora v osobě Gabriely hraběnky Deymové ze Stříteže, manželky majitele panství Františka de Paula hraběte Deyma ze Stříteže, lze důvodně předpokládat, že stejným způsobem bylo v dalších desetiletích rozšiřováno a doplňováno i jeho vybavení liturgickými předměty a výtvarnými díly. Plastika Piety podle ikonografických pramenů byla umístěna v prostorné nice na levé straně lodi kostela při čelním pohledu k hlavnímu oltáři Sv. Kateřiny. Plnila tedy funkci postranního oltáře. Z dostupných pramenů vyplývá, že byla společně s ostatním vybavením odborně posouzena a vyhodnocena jako umělecky vysoce cenná. Následně pak bylo v rámci oprav kostela v letech 1918 až 1920 provedeno její zrestaurování. Po roce 1948 přestal být kostel jakkoliv udržován. Součástí jeho inventáře byla Pieta až do roku 1966, kdy poutní kostel Sv. Kateřiny potkal smutný osud mnoha sakrálních staveb v naší zemi, v oblasti Sudet pak zvláště, a to jejich demolice. V našem případě mající podobu odstřelu objektu pyrotechnikem dne 5. května 1966. Části mobilárního vybavení, společně s plastikou Piety, byly druhotně přeneseny a umístěny bez významové souvislosti v lodi kostela Sv. Petra a Sv. Pavla v Chotěvicích.
Plastika Piety je řezbářskou prací, vzniklou v 60. – 70. letech XIX. století. Jméno tvůrce je neznámé, na plastice nebyly při průzkumu objeveny žádné značky či datace, které by umožňovaly určení konkrétního autora a doby vzniku díla. Toto zobrazuje ustálené výtvarné pojetí Piety v podobě sedící Panny Marie s tělem Kristovým položeným na klíně či ležícím na zemi s horní částí těla opřenou o Mariiny nohy. V případě kateřinské Piety autor zvolil druhou z výše uvedených variant.
Pieta je řezbářskou prací v lipovém dřevě s povrchovou polychromií plastiky. Jak již bylo uvedeno, dílo je koncipováno jako sedící postava ženy – Panny Marie, s mrtvým tělem svého syna – Ježíše Krista, sejmutého z kříže, v okamžiku hlubokého niterného žalu matky, jejíž tvář s expresívním výrazem bolesti a pootevřenými ústy je obrácena vzhůru k nebi. Tělo Mariino je torzem, chybí předloktí obou paží, které byly zřejmě u intaktního díla pojaty jako široce rozepjaté, mírně svěšené k zemi v bolestném gestu žalu nad ztrátou syna. Autorem použité výtvarné pojetí biblického velikonočního mystéria se do jisté míry vymyká tradičnímu schématu, kdy Panna Marie ve většině případů je tvůrci zobrazována s hlavou skloněnou dolů a hledící na umučené synovo tělo. Totéž lze říci o umístění Kristova těla v umělcově kompozici. Ikonografické srovnávací prameny.